Jak letos sportujeme ... ?

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě...

Nevím, jak u Vás, ale já tomu začínám opravdu věřit :D

Mám na tisíce dojemných story o tom, jak jsem se nikdy nepřestala snažit stát se sportovkyní...A na tisíce ještě dojemnějších konců těchto story jako jsou zlomená žebra, otřes mozku, vylitá slezina do břicha, uštíplé zuby a jiné ... 

Tudíž mám v těchto příbězích jisté varování o nezodpovědnosti, nejen té mé, ale i druhých lidí, kteří se nazývají "profesionály" a mají Vám v daném sportu pomoci se zlepšit... Vážně ironie...

Mimo tohoto varování ovšem všechny příběhy spojuje zásadní věc- nikdy, nikdy, nikdy jsem to nevzdala...

Jak jsem psala ve své confession challenge, nejsem zrovinka sportovně zdatná, přesto mám letos devět sportů...

Naneštěstí "menšími" úpravami určitých seminářů, které samozřejmě být ani neměly, se mi sporty zkrouhly na konečný počet pěti tělocviků...

Jóga, Powerjóga, Pinčes, Bodystyling a Spinning...

Jóga a Powerjóga jsou pro mě příjemným zpestřením, které mi navíc zažene bolesti od křivé páteře (opět ze sportu :D )

Bodystyling ve skupině, kterou navštěvuji já se věnuje Twerkingu- ano, také jsem byla ze začátku v šoku, ale když jsem zahnala představu ulítlé Miley, přišla jsem tomu docela na chuť, původ totiž není v Mileynině videu We can´t stop, ale v mém milovaném New Orleans od černošských tanečníků... Tak jsem si řekla, že tomu dám šanci, přeci jen, jak může být těžké hýbat zadkem :D

No ejhle... Budete se divit, ale Miley, jakkoli je provokativní a praštěná, u mě zázračně stoupla v ceně, protože tenhle druh tanečku opravdu není úplně nejjednodušší se naučit... Pilně cvičím už měsíc a něco a mohu Vám bez legrace říci, třese se všechno možné, jen ten zadek ne tak, jak by měl...takže si raději vždycky stoupám dozadu :D 

Příjemným bonusem ovšem je, že tenhle způsob pohybů opravdu bravurně formuje figuru :)

O čem bych ovšem dneska chtěla napsat pár slov je můj objev Spinningu !

Něco tak strašnýho jsem ještě v životě nezažila...

Nebudu Vám lhát, když jsem si zapisovala tenhle předmět, neměla jsem nejmenší tušení, co to ksakru bude... Můj první kulturní šok byl, když jsem teprve až na hodině zjistila, že je to na rotopedu ! 

Druhý kulturní šok následoval hned poté, když nám trenér Tomáš řekl, ať si připravíme kola a celá skupina začala zuřivě šroubovat dle jeho nařízení všechna ta nastavení sedačky a tak... Samozřejmě všichni byli dávno hotoví, zatímco já ještě bojovala s řídítky a sedačka na mě teprve čekala...

Tomáš pustil hudbu, zavelel do sedla a už to jelo... Když jsem konečně zprovoznila kolo, vesele jsem hupla "do sedla" natáhla zátěž a... ono to nejelo :D Musela jsem šlapat jako blázen aby se to kolo mizerný vůbec pohnulo... Když už jsem myslela, že udeřila moje poslední minutka, Tomáš zavelel- kopeček, přidejte zátěž- teprve pak udeřila ta skutečná poslední minutka... Točila jsem s páčkou jako divá, ale zátěž se ne a ne přidat, protože už byla na maximu... A tak jsem zjistila, že jsem se zničila už při zahřívacím kolečku a kopeček musel ve stejném tempu :D

Když jsem po počátečních obtížích pochopila systém novodobého mučícího nástroje, následovala třičtvrtě-hodinka zběsilého šlapání, kdy jsem konečně pochopila proč mají spinningová kola takový tvar řídítek, jaký mají... To aby lidi, co to evidentně nezvládají, jako já, měli na čem se válet ve chvílích nouze nejvyšší a nespadnout z kola jako hrušky :) 

K mojí smůle jsem vyfásla místo přímo vpředu a tak Tomáš se zdvihnutým obočím koukal celou dobu, jak se trapně snažím nevypustit duši... V jednu chvíli jsem měla vážně namále... To už mi vážně tekly slzy jako hrachy, ale říkám si, slibovaný poslední kopeček musím ještě přežít a pak už mě sem nikdo nikdy nedostane... 

Ale kdepak, Tomáš se podíval na hodiny a zjistil, že ještě zbyl čas na jeden opravdu poslední kopeček, a s výrazem tak se těch posledních pár minut nebudeme flákat, nás vyzval pěkně k ještě zběsilejšímu šlapání...

Když jsem skončila, byla jsem červená jako prasátko, úplně mokrá, nešlo poznat,co je pot a co už jsou slzy, a úplně vyřízená... S myšlenkou, že kdybych náhodou opravdu vytáhla své staré klasické kolo někam na projížďku, tak určitě jakýkoli kopeček jej povedu v ruce, jsem naštvaně odcházela dát se dohromady někam do koupelny, protože z make-upu z rána nezbylo co zachraňovat...

Cestou jsem zjišťovala, že mi plíce jdou napřed, jako kdybych snad byla silná kuřačka, přitom mě cigareta nesmí přes práh...

A jak to dopadlo ? Následující pondělí jsem si řekla, že zkrátka musím něco vydržet a teď už vesele jezdím... No vesele, pořád se válím po řídítkách, ale už neproklínám Tomáše, ale svojí fyzičku...

Cvičení je "příjemnější" protože nám pouští pěkné písničky a naposledy se opravdu trefil do mého stylu, pustil Heroes od Alessa a Tove Lo, mé oblíbené zpěvačky :) 

A pustil to zrovinka, když jsem si říkala, že každou chvilku odpadnu. Z repráků se ozvalo- we could do anything... A tak jsem si řekla, fajn :) A znásobila šlapání ještě víc... Sice ještě dneska nemůžu chodit, ale už se lepším :)

A co Vy ? Máte nějaký svůj oblíbený/neoblíbený sport ? 

Zkusili jste někdy Twerk nebo Spinning ?