Říjnové Shooting With Camera ...

Ahojky :)

Zdravím u dalšího článku, a dneska to bude opět Shooting With Camera... A tentokrát za říjen ...

Vím, za poslední měsíc tady toho nic moc nebylo... Spíš nic než moc ...

Na říjen jsem se strašně moc těšila, protože je to měsíc, kdy mám narozeniny, dále je Halloween, což  je úplná exploze barev a převleků a pro každou blogerku, vizážistku nebo jen tak pro člověka, který miluje kostýmy nejvíce zúročené období v roce ... Plánovala jsem toho tolik ... Bohužel tenhle měsíc vše nakonec bylo úplně jinak než být mělo ... 

Narozeniny byly super, jeli jsme s rodinou a s miláčkem na sever Čech, podnikli túru na Pravčickou bránu a obdivovali krásy Hřenska ... Také cestou nazpátek jsme se stavěli v Ikea shopu, kde jsem dostala hromadu dárků k narozeninám, zvláště do kuchyně :)  

Po narozeninách, bylo mým hlavním plánem pro blog vyblbnout se s Halloweenskými  kostýmy a dekoracemi ... Ale pár dní po nich mi zemřel pejsek. Lesinka , vzhledem k tomu, že jí bylo teprve patnáct jsem opravdu věřila, že tu s námi ještě nějaký čas bude. Sice byla už hluchá, ale stále si hrála a měla obrovskou chuť k jídlu i do života. Jeden den jsem jí objímala a odjela do školy a na konci týdne jsem se vrátila domů a ona už tam nebyla ... Prý zemřela na obrovský nádor v bříšku a šlo to doslova ze dne na den...  Byla to pro mě strašná rána... Vím, každý si řekne, že to byl jenom pes a že přeháním, ale věřím tomu, že tak moc, jak já jsem jí milovala většina lidí nedokáže milovat ani člověka ... 

Druhý den na to mi přítel daroval maličké černé koťátko, které někdo hned po narození vyhodil, dostalo se do útulku, kde přežilo měsíc v hrozných podmínkách s nevalným množstvím jídla a ve společnosti nemocných dospělých koček. K nám Oliver přišel 18.10. tedy den po tom, co umřela Lesinka ... Byl chudinka zesláblý, hladový a plný blech. Lukyho maminka se o něj starala celý pátek, snažila se ho pořádně odblešit, dala mu najíst a došla s ním k veterináři, který řekl, že je to buď a nebo co se přežití týče... Po pohřbu Lesinky, v sobotu, jsem si jej přivezla domů ... Byl tak hrozně hodný ... Spinkal , papal a tulil se ke mě až mě to dojímalo k slzám... Hrozně mi pomohl, protože jsem se upnula na něj a na pomoc jemu samotnému, abych nemyslela na to, že už jedno své psí děťátko nemám... 

Oliver s námi byl necelý týden. Spal s námi v posteli. Krmili jsme jej injekční stříkačkou, hlavně teplým mlékem a slepičím vývarem. Také jsme se snažili dostat do něj masové kapsičky pro koťata... Ale měl v sobě infekční virus kočičí chřipky nebo podobného silného svinstva ... Později se mu slepilo celé očíčko a i  když dostával kapičky a léky, přesto v úterý ráno nás probudilo jeho bolestné lapání po dechu. Okamžitě jsme jeli na veterinu. Cestou jsme se málem vyštípali v autě, jak jsme chvátali...Zde mu zavedli kapačku a snažili se ho stabilizovat... Celý den jsem byla jako na trní. Dvakrát jsme tam s miláčkem volali a podruhé nám řekli, abychom si pro něho večer přijeli, že už bude v pořádku... Než však nastal večer, volal nám druhý veterinář, který sloužil tu noc , že malinkej umřel ... Zhroutil se mi svět... 

Opravdu jsem po zbytek měsíce přemýšlela kolik bolesti jsem ještě schopná ustát, truchlila jsem, za oba své čumáčky...  Nedokázala jsem se ani pořádně najíst, ani na nic soustředit ... Ale takhle už to dál nejde. Nemůžu zničit i samu sebe, to by ani jeden z nich nikdy nechtěl ... A právě proto píšu dnes tenhle článek. Je na počest Lesinky a Olivera... Vždycky je budu mít ve svém srdci a ve svých vzpomínkách, nikdy je nepřestanu milovat ...

Na památku Olivera, nejkrásnějšího kocourka ze všech a na počest všech černých koček, které jsou proklínány pověrčivými blbci ... Není nic krásnějšího než kočičí a psí láska. Je jedno, jaké je to zvíře barvy a všem, kteří věří na to, že černé kočky nosí smůlu, vzkazuji aby se vrátili do středověku !!!

Maličkej mi tolik pomohl, kéž bychom to dokázali také tak ...

Je jedno jak dlouho máte zvíře, patnáct let nebo pět dní - vždycky jej milujete z hloubi svého srdce...

Nikdy nezapomenu ... Miluju :*

Na počest malého jsem si stejně na Halloween oblékla kostým, který jsem původně chtěla. Jediné, co mi k němu schází je můj černý kocourek ... :(

Kostým novodobé čarodějky ...

Obrázek, který se mi hrozně líbil a posloužil mi jako letošní inspirace, postovala jej na svou stránku malířka Victoria Frances ...

Těhle pár obrázků s mojí maličkou sice nejsou focené v říjnu, ale já cítím, že tu i tak musí být, protože se mi po malé berušce strašně stýská a chybí mi, stejně tak Olí ... Milovala jsem je a milovat vždycky budu ... 

Byla ten nejskvělejší pes na světě :* :* :*

I když je srdce na kusy, do školy se musí ...

Snaha miláčka zlepšit mi náladu ... Gumičková pistolka za tři koruny z Kiku ... :) Na chvíli mě opravdu potěšil ...

Další snaha zlepšit mi náladu- Řecká restaurace...

Po týdnu, kdy jsem nemohla skoro vůbec jíst kvůli smutku, jsem si dala jen něco lehčího- mořské plody- chobotnice a tak ... Bylo to výborné, ale i tak jsem to nezvládla kvůli staženému žaludku z trápení sníst celé ...

Tohle je série fotek z těch pamítečních momentů, kdy na začátku měsíce ještě bylo vše tak, jak má být ...

Nová hračka ... Makeup Revolutin London , je to super  paletka, právě s ní je vytvořené líčení čarodějky ... Ta pigmentace barev- no dokonalé ♥

Zdravá sváča - sendvič s arašídovým máslem a mrkvová šťáva s kapkou citronového aroma ...

Domácí je stejně nejlepší ...

Tohle mi docela padlo do oka, ale nakonec jsem odolala ...

Dokonalý šperk :)

Čokoládové ráno - vše ze začátku měsíce ...

U brášky na chatě :) Synovci :) P&P :))

Má švagrová úplně dokonale vaří ... ♥ Norská treska s čerstvou rukolou, rajčátky a piniovými oříšky- dobrota :)

A toto jsme popíjeli ... Ano tam dole je červ ... Ale na toho jsem si opravdu netroufla :D

Tohle bylo focené hned první týden v říjnu. Krása, že ... ?

A toto je můj nový stůl. Miláček jej vlastnoručně smontoval ... Šikulka :* Děkuju lásko

No a foto z mých narozenin :)

Ranní sváča na cestě za dobrodružstvím ...

Hřensko

Edmundova soutěska ...

Růžička při obědě...

Výšlap na Pravčickou bránu ... Po deseti kilákách už v nohách, proto taková divná fotka, navíc jsem nenalíčená protože kdo by se taky líčil do přírody , no ...

Nahoře těsně pod skalní bránou ...

No není to dokonalé ...?

 A tady už druhý den po cestě domů v jedné malé restauraci, kde dělali výborné palačinky s javorovým sirupem a v zahradě měli takovýhle lunapark ...

Ha, Ivan...Přišel nečekán, nezván ...

No a něco přímo pro mě- Anubis, Egyptský bůh, strážce podsvětí. Šakalí hlava k lidskému tělu ...Jak já miluju Egypt .

Tahle pasáž neměla chybu ...

A naše dítě v letu :)

Tuhle fotku jsem si taky nemohla odpustit :) Vzpomněla jsem si na M. Beana :)

A mňamózní osvěžení v Ikea na cestě domů :)

A co Váš říjen ? Jaký to byl měsíc ?

Vím, že toho je trochu víc, proto máte můj obdiv,,že jste to dočetli až sem :)

Krásný den, Vaše Pauline :)