I´m hopeless at - confession challenge ... :D

Ahoj dneska nezvykle do třetice :)

Tenhle článek jsem měla v plánu už hrozně dlouho :)

Jedná se o sepsaný seznam série situací, ve kterých jsem naprosto beznadějná anebo ještě hůře, naprosto příšerná :D 

Zkrátka mi přijde vtipné ukázat, že všichni jsme jenom lidé a máme své mouchy...

V dnešní době se všichni snaží vypadat za všech okolností dokonale, vykreslit se v těch nejlepších barvách a světelných efektech... 

Mé stanovisko k tomuto jevu ? No tak lidi, vážně chcete mít deprese z toho jak jsou všichni okolo "perfektní" a Vy zrovna nejste šťastně nadaní na cokoli, co zrovna máte v hledáčku Vašich přání takový být ? Já tedy říkám v žádném případě...

A proto píši tento článek, abych Všem ukázala, že všichni máme i nemáme určité vlastnosti a věřte mi, až si to přečtete, možná ještě budete rádi za to, jací jste právě Vy :)

Tak jdeme na to :) 

Jo a protože bych toto chtěla alespoň maličko rozšířit do světa jako takové malé milé poslání o normálnosti nedokonalosti, tak nominuji mojí nejlepší kamarádku Verunku a pak také mojí nejoblíbenější českou blogerku Peťulku na tuto pseudo challenge, protože si neumím představit nikoho jiného, kdo by ještě lépe dokázal vykreslit, o co se v tomto článku jedná než právě tyto dvě inspirativní bytosti :)

1) Ve výčtu všeho toho v čem jsem beznadějný případ jasně dominuje fakt, že jsem příšerně infantilní - nejvíce se to projevuje šišláním na zvířata a malé děti, pak také ve faktu, že když hlídám děti, tak vlastně nehlídám, ale celou dobu si s nimi hraju :D 

2) Cokoli co dělám, se snažím mít udělané co nejlépe. Na tom by nebylo nic špatného... Jenže já většinou začnu dělat několik věcí najednou a ze vší té usilovné snahy nakonec začnu šílet :)

3) Jsem beznadějný případ v kuchyni - dokola vařím špagety a  palačinky a nebo dělám tousty... Když mám jo dobrou náladu, tak ukuchtím ještě něco snadného na pánvi. Ale při jakékoli snaze o něco složitějšího většinou zaneřádím celou kuchyň, našpiním hromadu nádobí a výsledný efekt je padesát na padesát, že bude k jídlu :D A taky trvám na tom, že nejlépe se vaří s hudbou, a protože digestoř  řve jako blázen, já se jí snažím přezpívat a ... No sousedi mě nemají zrovna v lásce :)

4) Definitivně jsem beznadějný případ co se koupelny týče. Mohla bych jí považovat za mateřskou základnu ... Trávím tam snad hodinu denně. Ne že bych se tak dlouho šlechtila,  důvod je ještě mnohem praštěnější - já totiž ve sprše přemýšlím. Když teče ta horká voda ( ano koupu se opravdu v horké vodě, úplně minimálně ředěné studenou :D ) vždycky mě to nádherně uklidní a začnu přemýšlet... O všem. Důležitých i nedůležitých věcech. Filosofických otázkách i otázkách typu co si dám zítra k snídani...  

5) Nesnáším domácí práce a úplně nesnáším, když mi někdo dokola říká, jaký je relax vytírat nebo mít nádobí ... To fakt není ! Upřímně obdivuji lidi, kteří to takto mají, protože pro mě jsou to muka... Na druhou stranu, vždycky když vyvinu obří snahu a uklidím celý byt, jdu si něco koupit pro zlepšení nálady... Proto taky tak často nakupuju :D Něčím si ta muka musím vynahradit...

6) Jsem beznadějná v práci na počítači... Nenaformátuji ani stránku ve Wordu a prezentace mi pomáhá dělat přítel. Tím stylem, že já říkám, jak chci aby to vypadalo a on chuděrka to odkliká ... :(

Pamatuji si, že na střední jsem během půl roku co jsme měli informatiku stihla zničit dva počítače, na něco jsem tam klikla a hotovo... Dodnes nechápu, jak se mi to mohlo povést, každopádně pan profesor na to nikdy nezapomněl a když ho potkám vždy mi to rád připomene. Neví sice jak se jmenuji, ale konverzaci začne- Vy, vy jste ta, co zničila... :D

7) Naneštěstí podobný antitalent mám i na sport :D  Aniž bych o to usilovala, mrzačím lidi, co jsou v tělocvičně se mnou. Nejvíce pak učitele. Na základní škole jsem naší tělocvikářce omylem zlomila nos, naštípla ruku, způsobila dvakrát slabý otřes mozku  a kamarádce zlomila kotník.  Nepočítám několikrát vysklené okno při mých marných pokusech zapojit se do kolektivních míčových her typu vybíjená nebo basket... A samozřejmě tím výčet ještě nekončí - sama mám z baletu "vyndavací" kotníky, z jízdy na kolečkových bruslích nakřuplou lebku, během jedné jízdy na koni jsem málem umřela- to byla výjimečně nehoda někoho jiného, jízdu na koni jsem vcelku zvládala dokonce jsem se sama připravovala na závody, bohužel poté se stal tento úraz a jaksi kariéra jezdkyně byla ta tam... Každopádně z tohoto úrazu jsem měla vylitou slezinu do břicha a tři zlámaná žebra ( kůň jiné slečny mě skopl z toho mého, zrovna jsme totiž jeli do kopce, takže trefil přesně :D ) a málem bych zapomněla na malér největší- také mám od té doby skoliosu. Tři roky jsem nosila plastový krunýř 23 hodin denně ( tu jednu hodinu jsem trávila v koupelně, odtud pramení můj dnešní koupelnový  hodinový nešvar ) 

Komentovat všemožné natáhnutí svalů, modřiny, boule, uštípnutý zub to snad ani nemá cenu... Dodám jen, že jsem se dodnes nevzdala a i přesto, že jsem schopná zakopnout o vlastní nohy na rovině tak vesele sportuji dál. Letos chodím na sebeobranu :) Zatím jsme všichni zúčastnění naživu :) Třeba tohle sportovní prokletí nakonec prolomím :)

8) Jsem shopaholic. Nebo k tomu mám alespoň hodně blízko. Definice shopaholismu zní- lidé nakupují, protože jsou smutní a nákupy si přivolávají dobrou náladu. Já nakupuji, protože zkrátka jsem vášnivá sběratelka určitých předmětů ( po našich, a taky prarodičích a jejich rodičích... je to zkrátka dědičné :D ).

Těmi určitými předměty se rozumí všechno, co se může hodit- dekorace, kosmetika, šaty, boty, šperky- hlavně ty šperky, jsem příšerná straka :D A materiál na šperky, protože ano, nakupovat mi je nestačí- ne vždy mají to, co bych chtěla a zde platí ono pravidlo - co si člověk neudělá... 

Uznávám, že tímhle bodem doháním své okolí k naprostému šílenství (například korálky máme i v posteli a jednou dokonce i v jídle) na druhou stranu- ještě nikdy se mi nestalo, že bych měla problém s dárky. Jen sáhnu do skříně, šuplíků... A také už mám prochozené a vyzkoušené obchůdky a různé věci, tudíž docela často říkám druhým, co za to stojí a čemu se naopak vyhnout. Ostatně právě kvůli tomuhle jsem si zakládala blog :)  A také jsme se naučila kupovat všechno za zvýhodněné ceny, což oceňuje i mamča nebo babička :) 

9) Jsem příšerně užvaněná bytost. Mluvím dokud neusnu a sotva se probudím začnu znova... Kamarádi si dělají srandu a říkají mi rádio :D  Teď už je to lepší, ale dříve jsem zaručeně přesáhla ženský denní limit sedmi tisíc slov, jak bylo v Cavemanovi :D Taky se mi stává, přítel souhlasně pokyvuje, že se to opravdu stává a dosti často, že nejdříve mluvím a pak teprve začnu přemýšlet nad tím, co vlastně říkám... :D No jo, my ženy :D Tuhle schopnost má patrně většina :)

10) Absolutně všude chodím pozdě a nesnáším to ! V tomto jsem doopravdy na ránu :D Nevím, jak to dělám, ale je jedno jak velký náskok si dám, skoro vždycky dorazím pozdě... Přitom to mám na minutu spočítané, že by to mělo vyjít :D

11) Také vše dělám na poslední chvíli, až v těch nejkrajnějších termínech a samozřejmě úplně vystresovaná... Jenže na tento jev v mém chování mám vypozorovanou jednu zásadní věc. Já zkrátka v časovém presu a pod nadvládou stresu pracuji nejefektivněji. Vše mám dříve hotové, lépe vypracované a do detailů naplánované... Zatímco když mám časovou rezervu, necítím se pohodlně :)

Je ovšem pravda, že toto je další věc, kterou neskutečně štvu své okolí. Během mé efektivní práce totiž mnohdy hystericky pobíhám po bytě, většinou u toho ještě stíhám hystericky brečet že to nikdy nemůže vyjít na čas, sbírám materiály roztroušené všude možně, půlku z nich většinou ani nenajdu jednoduše řečeno jsem úplně na zabití...

12) Nemám vůbec žádnou orientační schopnost... Jednak si ve stresových chvílích pletu pravou a levou a nejen nohu, ale hlavně stranu, což je obzvláště hrůzostrašné za volantem... Proto jsem usoudila, že nejrozumnější bude, když řízení přenechám schopnějším ( v mém případě příteli, který mě chuděrka má za úkol vozit )  a samozřejmě také jsme schopná se ztratit snad úplně všude, kde to jenom jde... Zajdu o uličku vedle, kde to neznám a je konečná ... Díky tomuhle se po nastěhování do ČB prakticky pořád dostávám do humorných situací ...  :) 

13) Další příšerné zvyky - když si něco oblíbím, jsem schopná poslouchat či se na to dívat pořád dokola, třeba týden v kuse... Věřte mi, že když týden v kuse dvanáct hodin denně hrajete jednu a tu samou písničku už ani Vaši známí nechtějí chodit na návštěvu :D

14) Jsem naprosto beznadějný případ na poli matematiky ... Za vše mluví fakt, že kamkoli jdu do krámu, ještě před vstupem vytáhnu telefon a navolím kalkulačku...

15) Miluju umění, ale v mém podaní to vypadá jako dílko z mateřské školky a zpěv jako Hvězná pěchota ze Superstar... Neptejte se, jak to vypadalo, když jsem zkoušela sochařinu :D

16) V přírodě, byť jí zbožňuju, bych patrně nepřežila víc jak dva dny v kuse... Už si zkrátka neumím ( a ani nechci) představit život bez internetu, teplé vody, krájeného chleba, tyčového mixéru, struhadla na sýr, hromady krémů na všechny neduhy a ibuprofenu ... Každopádně je vzrušující to každé léto zkoušet a ještě více vzrušující je se pak vrátit domů. V ten moment si uvědomíte jak taková banální věc jako sprcha, polštář nebo ranní káva může být ve skutečnosti pro Vás důležitá...

17) Miluju jídlo, nejsem zrovna nejschopnější ve sportu- co z toho plyne- celé léto fňukám nad následky a držím detoxikační kúry, kdy naháním hrůzu všem ve svém okolí, protože je nutím, aby přede mnou nic nejedli, že by taky mohli zle dopadnout... :D

No tak tady máte odhalené sedmnáctero mých negativních vlastností...

Doufám, že i po tomto mi budete zachovávat svou přízeň :) Přeci jen, někdy je to se mnou opravdu těžké. Stále si však stojím za svým- v jádru duše dělám co můžu, abych byla opravdu dobrým člověkem :)

Komu by se Challenge líbila, budu ráda, když si jí vezmete k sobě na blog :))

Krásný den 

Vaše Pauline :)